Současná doba nás učí nově si uvědomovat hranice. Nejenom ty státní, které je dnes komplikovanější překračovat, ale především ty naše a v nás.
Jak si nastavit vzájemné fungování doma, když jsme na home office a naše děti také. Jak si nelézt na nervy v rodině nebo v práci a umět si říci, co každý potřebujeme, aniž by se druzí naštvali. Jak poznat, že mě něco zatěžuje nebo unavuje a umět se od toho odříznout. Jak si chránit svou psychickou stabilitu před negativitou z okolí a z médií. Jak nepracovat víc na úkor svého osobního času. Jak poznat, že mě někdo jiný využívá a ukončit to. Jak udržet v rozumné míře své závislosti, zlozvyky, strachy, obavy… a nenechat si jimi ubírat energii.
Všechno je to o našich hranicích, o neustálém uvědomování si, co je pro mě dobré a vhodné a co už ne. Není to jednoduché, protože žijeme v navyklých vzorcích a do změny se nám nechce, je těžká. Nebo ani nepoznáme, že už někdo nebo něco překračuje naše hranice a nás to vysiluje. Nebo si říkáme, že na mě nezáleží, nějak to vydržím jako vždycky.
Tak to pojďme zkusit jinak. Zaměřit se na věc, která mi vadí nejvíc, zjistit, co přesně se děje, co to se mnou dělá, jak bych to mohla změnit, jak se chci cítit nebo jednat, jak o tom komunikovat. A hlavně – co mohu udělat jinak, abych si chránila své hranice a tím svoji rovnováhu.
Nikdo jiný to za mě totiž neudělá.
