je u nás vždy časem léta, dovolených, odpočinku, prázdnin. Každý rok si najdu místo, kde je nebe nejtmavší, lehnu si do trávy nebo do křesla, pozoruji, jak noční oblohu křižují odpadlé kousky dalekých komet a pověrčivě si mohu něco přát. Častěji ale tyto chvíle využívám pro propojení sama se sebou, svým srdcem, svými emocemi, instinkty a hodnotami. Naladění se občas na sebe v tichu je velmi důležité, protože vnější svět je velmi hlasitý, nátlakový a zatěžující.
Jsme neustále obtěžování čísly, informacemi, nároky, zákazy povinnostmi, strachem…. ale to vše může zmizet při pohledu do hvězdnaté báně srpnové oblohy, kdy si člověk uvědomí, jak je maličký a jak je současně propojený s celým vesmírem Jak nahoře, tak dole. Dopřejme si občas pohled na hvězdy. Z nich jsme přišli, naše duše je propojená s energií vesmíru a my v tichu noci můžeme slyšet její hlas.
A až bude padat hvězda, můžeme vyslovit své přání pro naši duši i tělo.
