… četla jsem na titulce posledního Nového Prostoru, který prodávají po Praze lidé bez domova. (Mimochodem, je to kvalitní časopis.) Přemýšlela jsem, jestli to tak opravdu mám, jestli si umím radost v běžném dni najít, uvědomit a vychutnat.
A fakt mi to jde. Jsem vlastně jednoduchý člověk a potřebuji toho k radosti málo. Hezké počasí, kytky, ptáky, knihy, filmy, úspěšné dokončení něčeho, setkání s fajn člověkem… je toho tolik. A chodím po světě a pořád se divím, jako bych se dívala poprvé.
Jako terapeutka poslouchám od lidí o spoustě bolesti, smutku a složitých životních situacích. Je to moje práce a tím víc potřebuji vyrovnávat, soustředit se na to hezké. Když se soustředíme na bolest, budeme mít v životě hlavně bolest – ale jde to i obráceně. Ze všech stran nyní slyším, jak bude zle, o co přijdeme, zchudneme, jaké hrozby na nás číhají. Je těžké se také nebát, ale já strach necítím. Už tolik jsem toho vydržela, zvládla, vyhrabala se ze životních pádů a ztrát. V lidech je spousta síly a odhodlání, když si věříme, vidíme smysl a dokážeme i těžké časy vyrovnávat drobnou, každodenní radostí.
A té je kolem nás spousta.
